Knínická fara, kostel, farnost

STATICKÉ POSOUZENÍ STÁVAJÍCÍHO OBJEKTU BÝVALÉ FARY, VEVERSKÉ KNÍNICE 48

Knínická fara, kostel, farnost

Jiří Koch, 14. 9. 2016

1. Dávná minulost

O tom, kdy přesně byla fara v Knínicích postavena, průkazné písemnosti neexistují. Totéž platí pro kostel (nemáme původní zápisy z oltářní mensy, ani listinu o vysvěcení kostela).

Za dostatečnou odpověď o počátku knínické fary se dlouhá léta považovala stručná zmínka ve Vlastivědě moravské (část Ivančický okres, Brno 1904), která v části popisující naši obec uvádí, že “Fara se (v obci) připomíná roku 1259“. Tuto informaci zcela korektně správně převzal pan František Blažek (kdysi řídící učitel na zdejší škole) a zanesl ji do knínické kroniky, jejímž byl zakladatelem a prvním pisatelem. Po něm ji uváděli i další místní písmáci a kronikáři (František Dittrich, Josef Dlabal, Jaroslav Blažek).

Protože fara je (obecně) považována za bydliště faráře, pak podle „zdravého selského rozumu“ zde tehdy bydlel farář, a tudíž zde už tehdy stál i kostel, v němž farář našim předkům zprostředkovával slovo Boží a vykonával církevní obřady. Z toho důvodu můžeme otázku o postavení fary ztotožnit s otázkou o vzniku kostela.

Na toto téma jsem před lety hovořil s tehdejším ředitelem Podhoráckého muzea v Tišnově. Doporučil mi obrátit se na pracovníka Archeologického ústavu Akademie věd ČR Dr. J. Doležela, který se podrobně zabýval historií tišnovského kláštera včetně jeho hospodářského zázemí.

Ten v písemné odpovědi uvedl, že listina, o kterou se opírali autoři Vlastivědy moravské, měla být podle znalostí z 19. století sepsána v roce 1259, podle pozdějších názorů byla pořízena už v roce 1255. Ovšem ani toto datování není přijímáno bez pochybností. Podle současného stavu bádání byla použitá listina pravděpodobně sepsána pod imaginárním datem teprve někdy v 90. letech 13. století. Každopádně jde o dosti složitý problém. (Týká se i města Tišnova, neboť v oné listině je Tišnov poprvé jmenován městem.)

Na druhé straně Dr. Doležel konstatoval, že samotná architektura knínického kostela, stejně jako odborná archeologická zkoumání prováděná při jeho různých stavebních úpravách, dostatečně vypovídají, že kostel vznikl jistě nejpozději ve 3. čtvrtině 13. století. To, že pravé doklady autenticity chybí, bývá u starých staveb obvyklé.

Toto závěrečné datování lze v dobré vůli bez problémů vztáhnout i na faru.

2. Další vývoj farnosti

Obec patřila pod klášter Porta coeli u Tišnova, který zdejší farnost obsazoval kněžími své řehole. Byli to kněží z cisterciáckých klášterů v Sedlci a v Oseku v Čechách anebo z Velehradu. Poslední řádový kněz tu působil do roku 1797. Po zrušení kláštera Porta coeli přešla farnost do správy diecézních kněží, první z nich nastoupil v témže roce. Nástup neřeholních kněží spadá do doby zřízení Brněnské diecéze. Byla ustavena v roce 1777.

V dobách středověkých náboženských nepokojů, přesněji koncem 16. a začátkem 17. století, zde nějaký čas působili Čeští bratři.

První katolický farář, který byl v naší obci ustanoven po vypovězení nekatolických kněží roku 1636, spravoval i sousední Říčany a Veverskou Bitýšku.

Naopak v roce 1653 byly Knínice v duchovní správě podřízeny kostelu v Drásově. Koncem třicetileté války (1645) byly Knínice obsazeny švédským vojskem, které úplně vydrancovalo místní kostel. V letech 1660 – 1711 byla obec v duchovní správě podřízena Svatoslavi, kam se odstěhoval i farář. V roce 1711 se farář vrátil do Knínic, údajně proto, že svatoslavskou faru nechtěli tamní farníci opravit. A zase naopak, v letech 1711 – 1755 se stala Svatoslav filiálkou zdejší farnosti.

Obec dodnes tvoří samostatnou římsko-katolickou farnost. Jako poslední veverskoknínický farář zde působil P. Ladislav Vybíral (1949 – 1950). Od té doby farnost spravují ve funkci administrátorů excurrendo faráři ze sousedních Ostrovačic.

3. Proměny fary

O velikosti a podobě původní farní budovy, o níž je řeč v předchozím odstavci, neznáme žádné podrobnosti. Pouze stručná zmínka z roku 1797 uvádí, že fara je v chatrném stavu. Patrně proběhly nejnutnější opravy.

Důležitá je ale zpráva z roku roku 1824. Uvádí, že fara vyhořela. Byla postavena nová budova, větší než původní, přistavěny byly nové hospodářské budovy. Jedná se o objekt existující dodnes.

V roce 1880 byla na obytné budově nahrazena šindelová střecha za křidlicovou. Tehdejší farář P. Navrátil se podle farní kroniky snažil každým rokem provést nějaké drobné úpravy. Např. v roce 1887 byla také střecha nad hospodářskými objekty pokryta křidlicí. O působení tohoto faráře se velmi kladně ve své knize „Paměti panství Veverského“ z roku 1891 zmiňuje její autor P. Karel Eichler (sám farář ve Veverské Bytyšce - zapsáno podle tehdejšího pravopisu). Na str. 477 je v knize dokonce uvedena fotografie knínického kostela, na níž je patrná (jak tehdy nová škola) i část fary, ještě před dostavbou levého uličního křídla (viz níže).

Další významné opravy farní budovy byly provedeny až po roce 1920, kdy byl farářem jmenován P. Josef Hodovský (působil zde už od roku 1916 jako administrátor). Ze zápisů ve farní kronice vyplývá, že v celé této éře, kdy na faře bydleli tito dva výše jmenovaní kněží, byla jimi fara soustavně a důkladně zvelebována. Většinu nákladů s tím spojených finančně zajišťovali z vlastních prostředků.

V roce 1921 byl proražen nový hlavní vchod do fary přímo z ulice. Je používán dodnes. Do té doby se do budovy chodilo z ulice přes dvůr, což bylo údajně nepohodlné. V rámci tehdejší opravy kostela byla i fara z ulice čerstvě olíčena. V následujících letech byly konány další úpravy v interiéru fary (kuchyně, podlahy, záchod, …) a hospodářských budovách (čeledník, chlévy, zahrady). Farář Hodovský byl posledním, který vedl aktivní farní hospodářství. Různým způsobem byli zapojeni místní farníci, jistou dobu mu vypomáhal jeho bratr s manželkou, kteří na faře bydleli.

V roce 1926 bylo přistavěno levé křídlo podél silnice. Fara tím sice získala další dvě místnosti, ale současně po stavební stránce ztratila svůj původní čistě renesanční styl! V témže roce byl zřízen vodovod do síně a do chléva.

Soustavně na faře bydlel místní farář až do roku 1950. Toho roku byl farní úřad pro farnost Veverské Knínice přesídlen do Ostrovačic. Budova fary pomalu začala chátrat.

Přesto fara nezůstala zcela opuštěná. V letech 1951 – 1969 zde pobýval jako důchodce Msgre. František Čermák, do té doby kanovník brněnské kapituly.

Už v roce 1963 byla část farní zahrady pronajata místní Mateřské škole, rodiče dětí tam pro tyto účely postavili dřevěnou chatu.

V této době ještě nestála dnešní budova OÚ (MNV). Ve velké farní místnosti, dostatečně upravené a vybavené, bylo prováděno vítání nově narozených dětí.

V letech 1964 – 1972 byly 2 místnosti (opět péčí MNV) přizpůsobeny k využití jako ordinace a čekárna poradny pro matky s dětmi (MUDr. Vrbíková).

Roku 1971 sjednal farní úřad (v zastoupení P. Fr. Vlachem) pronájem fary Jednotnému zemědělskému družstvu Veverské Knínice (předsedou byl Jan Carda) na dobu 5 let. Nájem byl bezplatný, ale družstvo se ve smlouvě zavázalo kompenzovat jej nutnými opravami. Provedlo generální opravu střechy a fasády, úpravami vnitřních místností (mj. proraženo okno do zahrady) je přizpůsobilo pro kancelářské využití, zrenovovalo příslušenství a provedlo opravu hospodářských objektů k dalšímu používání. V roce 1977 JZD faru uvolnilo, protože začalo používat novou správní budovu ve svém hospodářském areálu u silnice.

Kolna a 2 místnosti byly poté pronajaty podniku OSAN. V roce 1981 byla opravena střecha kolny.

V roce 1987 byly pořízeny nové okapové žlaby na kostele i na faře.

Od roku 1988 využívali některé obytné prostory na faře manželé Kotlíkovi s dětmi. K tomuto účelu byly provedeny nutné úpravy vnitřních prostor (svépomocně vypomáhali farníci, zednické práce vykonával především Zdeněk Konečný). Poté, co se rodina Kotlíkova přestěhovala do svého nově postaveného domu v Chudčicích, nastěhovala se na faru rodina Ondráčkova. Ta zde pobývala do roku 2002. Dalším nájemníkem se stal pan Josef Drábek, soukromě hospodařící rolník.

Část venkovních hospodářských budov mělo od roku 1991 na krátkou dobu pronajato Zdravotnické zásobování Brno.

V roce 1992 se propadla střecha nad přistavěným levým křídlem. Jako starosta obce jsem pomáhal tehdejšímu faráři P. Vl. Dvořákovi sestavit žádost o dotaci na tehdy ustavený celostátní „střešní“ fond. Přiznána byla farnosti jen menší částka, pomocí níž se opravila pouze střecha na kostele a plechování malé (sanktusové) věžičky. Prostřednictvím amatérského horolezeckého oddílu byla opravena ještě fasáda vrcholového jehlanu hlavní věže kostela. Na opravu farní střechy peníze nestačily. Tuto opravu, dokonce s částečným využitím vlastního materiálu, provedli tehdejší kostelník František Carda se synem Jaroslavem.

V roce 1999 za starostky J. Čertkové farnost Veverské Knínice budovu fary se souhlasem Brněnského biskupství prodala obci Veverské Knínice. Peníze byly obcí uhrazeny ve dvou splátkách a farností byly účelově využity na tehdy probíhající generální opravu kostela sv. Mikuláše.

4. Závěr

V tehdejších úvahách zastupitelů nejzávažnějším argumentem pro odkoupení farní budovy do majetku obce bylo, že v případě budoucích eventuelních žádostí o dotace či půjčky může obec ručit i touto nemovitostí. Dvůr a dřívější hospodářské budovy mohly sloužit jako zázemí pro samostatné obecní podnikání, sklady apod.

Z hlediska praktického budoucího využití se předpokládalo zřízení prostorů pro sociální potřeby a volnočasové aktivity, pravděpodobně s využitím zbývající části bývalé zahrady. Předestřena byla i myšlenka přestěhování obecního úřadu se současným využitím jeho stávající budovy k bytovým účelům.

Přesto jsem měl dlouhou dobu neodkladný pocit, že odkoupení fary nebyl pro obec ten nejvýhodnější počin. Zdálo se mi, že před obcí, resp. zastupitelstvem, stojí řada naléhavějších úkolů a požadavků než se stavebně významným způsobem zabývat tak starou a rozsáhlou budovu, jejíž oprava by jistě byla i finančně značně náročná. (Utěšoval jsem se možnou eventualitou budovu kdykoliv prodat.)

Proto upřímně vítám, že nazrává čas a chuť v tomto směru něco pozitivního udělat! Ta budova každopádně z principu patří k tomu nejlepšímu, co v Knínicích stojí. Má nezpochybnitelnou historickou hodnotu. A pokud by byla opravena tak, že budou odstraněny necitlivé stavební zásahy, její renesanční vzhled by dodal obci jisté kouzlo. Přeji vám dobré a odvážné rozhodování.